Výzkumná témata

Výzkum

Výzkum česko-lichtenštejnských vztahů a působení rodu Lichtenštejnů na území dnešní České republiky nezačíná na zelené louce. Naopak, členové Česko-lichtenštejnské komise historiků mohou navazovat na dlouhou badatelskou tradici. K problematice sledované Česko-lichtenštejnskou komisí historiků existuje velmi rozsáhlá a různorodá odborná literatura. Zabývá se jednak dějinami Lichtenštejnského knížecího domu, ale také dějinami Knížectví Lichtenštejnsko, dějinami českých zemí a jejich nástupnických států. V poslední době vznikla především na Moravě literatura věnující se Lichtenštejnům, jež se orientuje nejen na odbornou veřejnost, ale také na široké publikum. Zaznamenává bohaté kulturní dědictví, které Lichtenštejnové na Moravě zanechali v podobě zámků, kostelů nebo vinohradů. Ke sledované tématice navíc existují jak na lichtenštejnské, tak i na české straně významné výzkumné počiny. Věnují se jednak vzájemným vztahům českých zemí a Lichtenštejnska, které vyšly dílem samostatně (např. Lucia Dallabona, Ondřej Horák, Václav Horčička, Marek Vařeka), částečně jako součást větších děl (např. David Beattie, Peter Geiger, Hervert Haupt, Tomáš Knoz, Rupert Quaderer, Thomas Winkelbauer, Jan Županič). Na tyto cenné základy mohla Česko-lichtenštejnská komise svým výzkumem navázat. 

Práce Česko-lichtenštejnské komise historiků se zcela přirozeně zaměřuje na výzkum několika témat, které členové komise vnímají jako stěžejní. Tato témata lze rozčlenit do tří základních okruhů. V prvním okruhu je věnována pozornost problematice působení Lichtenštejnů ve středoevropském prostoru v dlouhém historickém trvání, jejich kontinuitám a diskontinuitám, ale také stereotypům a konstrukcím obrazu, které působení Lichtenštejnů provázejí. Uvedenému tématu se v Českolichtenštejnské komisi historiků věnují především Thomas Winkelbauer, Tomáš Knoz či Catherine Horel. Druhý okru témat se soustřeďuje na dějiny umění, resp. na roli uměleckého sběratelství a mecenátu jako výrazového prostředku politické moci a sociálního statutu. Uvedený výzkum se opírá především o badatelskou činnost Elišky Fučíkové, Johanna Kräftnera nebo Tomáše Knoze. Třetí okruh se zaměřuje na nové a nejnovější dějiny a konkrétně na osvětlení událostí 20. století. K těm náleží i prozkoumání vztahu Lichtenštejnského knížecího domu k nově vzniklé první Československé republice, prozkoumání procesu československé pozemkové reformy ve vztahu k rodu Lichtenštejnů, a dále pozice Lichtenštejnů tváří v tvář narůstající česko-německé krizi a nárůstu fašistických a nacionálně-socialistických režimů ve třicátých letech 20. století, prozkoumání událostí v průběhu 2. světové války, reakce na hrůzy války v podobě Dekretů prezidenta republiky (tzv. Benešových dekretů) a konfiskací, které postihly i Lichtenštejny. Komise si neklade za cíl hodnotit Dekrety prezidenta republiky, byť tyto označovaly knížete a další občany neutrálního Lichtenštejnska za Němce a podle toho vůči nim byly činěny další kroky, včetně konfiskace majetku. Při studiu těchto skutečností je brán v úvahu historický kontext a obecná dobová tendence k posuzování historických jevů a procesů z nacionálních pozic. Zároveň je potřeba sledovat využívání historických argumentů pro řešení aktuálních témat, popř. absenci diplomatických vztahů mezi lety 1945-2009. V komisi se na uvedené téma zaměřují Ondřej Horák, Peter Geiger, Tomáš Dvořák, Václav Horčička nebo Jan Županič. 

Metody 

Česko-lichtenštejnská komise historiků formulovala odborné problémy vztahující se k obecnému tématu. K tomu náleží chronologický pohled na vývoj Lichtenštejnského knížecího domu a na vývoj jeho držav od počátků jeho přítomnosti v prostoru rakouských a českých zemí ve středověku až po současnost. Paralelně je sledován vývoj vztahů mezi českými zeměmi, resp. Československem a Českou republikou až do současnosti. Za tímto účelem vypsala komise několik výzkumných projektů. Komise zároveň vyzvala k účasti na odborných seminářích specialisty z různých oborů, kteří komisi pomohli zodpovědět různé dílčí otázky. Jako hlavní pole výzkumu stanovila komise otázky míst paměti, kontinuit a diskontinuit, umění a reprezentace, pozemkové reformy a konfiskací.
Při výzkumu všech sledovaných otázek jsou téma od tématu využívány různé metody: obecně historické metody, právněhistorické přístupy, uměnovědné a kulturněhistorické úvahy, částečně také přístupy z oblasti sociologie, politologie, kulturní geografie, zahradní architektury, hudební historie. Důležité je srovnávací hledisko.
Vědecká práce členů Česko-lichtenštejnské komise historiků se opírá o vyhledávání, zhodnocení a analýzu pramenů a literatury, o ústní prezentace a odborné diskuse, o písemné zaznamenání zjištěných skutečností a v neposlední řadě o publikaci výsledků a závěrů. 

Charakter výzkumu prováděného Česko-lichtenštejnskou komisí historiků naznačují i statistiky jejích badatelských počinů a následných výstupů, které provázely obdoní prvního mandátu komise v letech 2010-2013:
Během uspořádaných workshopů zaznělo celkem 67 referátů. Účastnilo se jich celkem 61 referentů, Každého semináře se účastnili další diskutanti.
Výzkum měl mezinárodní charakter: Referenti zúčastnění na workshopech byli z České republiky, Lichtenštejnska, Rakouska, Švýcarska, Francie.
Rozmanité bylo také institucionální zastoupení: Masarykova univerzita (Filozofická, Přírodovědná, Sociálních studií, Pedagogická fakulta), Karlova univerzita, Univerzita Palackého Olomouc, Universität Wien, Liechtestein-Institut Bendern, Université Paris I Sorbonne, Univerzita Ostrava, Národní památkový ústav Brno, Mendelova univerzita Brno, Moravský zemský archiv, Liechtenstein – The Princely Collections, Historický ústav AVČR, Národní zemědělské muzeum Praha, Masarykovo muzeum Hodonín, Technische universität Wien, Ústav dějin umění AVČR, Moravská galerie, Muzeum hlavního města Prahy, Slezská univerzita Opava, Jihočeská univerzita České Budějovice, Národní galerie.
Semináře byly interdisciplinární: historie, dějiny umění, politologie, právo, sociologie, zahradní architektura, pedagogika, památková péče, hudební věda.