Lichtenštejnové a umění, Brno

...
Popis

Architektura, umění a kulturní aktivity dodnes náleží nejen k významným „místům Lichtenštejnské paměti“, ale zároveň vytvářejí pozoruhodnou kontinuitu působení rodu ve střední Evropě. Spoluurčovaly také charakter rodových zájmů ve 20. století. Lichtenštejnské umělecké sbírky sdílely osud svých majitelů také v dramatických letech 2. světové války i v následujícím období. Není proto divu, že uvedené fenomény musely nalézt své nezastupitelné místo také ve výzkumném plánu Česko-lichtenštejnské komise a že byly předmětem zájmu i na workshopech, které se uměleckým aktivitám Lichtenštejnů nevěnovaly prvoplánově. 

Zásadní místo se lichtenštejnskému umění, včetně jeho kulturněhistorických a dokonce i hospodářských souvislostí, dostalo na workshopu, který se konal v prosinci roku 2012 v Brně. Ne náhodou se hostitelem semináře stala Moravská galerie. Vždyť již v průběhu 19. století věnovali Lichtenštejnové předchůdcům této instituce celou řadu jedinečných sbírkových předmětů, jak to ostatně dokumentoval i jeden z příspěvků přednesených na konferenci. 

Workshop si kladl za cíl prezentovat současný stav výzkumu na téma lichtenštejnských aktivit v oblasti umění. Úvodní otevřenoupřednášku, seznamující čtenáře se základními konturami tématu, připravil jeden z nejvýznamnějších znalců lichtenštejnských uměleckých a kulturních aktivit a v jedné osobě i vydavatel četných edic pramenů z této oblasti, dlouholetý historik Uměleckého muzea ve Vídni Herbert Haupt. 

Pokud jde o rozčlenění workshopu, odpovídá vědeckému a badatelské frekvenci jednotlivých dílčích témat. Na prvním místě v tomto ohledu stojí téma reprezentace s využitím monumentální architektury a nejrůznějších uměleckých výrazových prostředků. Vstoupení Jiřího Kroupy, Elišky Fučíkové, Tomáše Knoze, Miroslava Kindla či Vladimíra Maňase dokazují, že i přes diferenciaci výzkumu o uměleckých počinech na dvorech Lichtenštejnů zůstává stále v centru zájmu především období renesance, manýrismu a baroka, kdy se Lichtenštejnové vydělili ze širokého spektra moravského panského stavu a stali se předním středoevropským knížecím domem. To samozřejmě proměnilo i potřeby jejich umělecké reprezentace. Příspěvky v této části jednání nicméně zároveň dokládají, že lichtenštejnská reprezentace raně novověkého období je celoevropskou záležitostí a že je vytvářena celým spektrům uměleckých disciplín a prostředků. 

Lichtenštejnové ovšem byli také zanícenými mecenáši. Jak ukazuje Štěpán Vácha na příkladu Antona Stevense, zaměstnávali přední umělce. Své aktivity v oblasti umění propojovali s dobročinností (Gernot Mayer). Mnohými uměleckými předměty, jež se případně jednoznačně nehodily do jejich vlastní sbírky, obohatili muzea na Moravě i ve Slezsku (Martina Lehmannová, Pavel Šopák, Markéta Kouřilová). Zuzana Všetečková, Petr Fidler nebo Johann Kräftner ve svých příspěvcích zase doložili, že se Lichtenštejnové ani zdaleka neuzavřeli pouze v nádheře svých zámků a sbírkových galerií, ale že stejnou pozornost věnovali také duchovnímu umění a sakrální architektuře. V neposlední řadě je potřeba připomenout, že lichtenštejnské umění bezprostředně souvisí také se světem ekonomiky a financí. Vychází z jejich podnikání (Bohumír Smutný), je předmětem obchodu (Vít Vlnas) a konec konců uměleckými objekty jsou i samotná lichtenštejnská platidla 

Tomáš Krejčík 

Galerie